Nostalgie po guláši za války billboardů

Zatímco zemědělci mají v letošním deštivém létě žně slabší, PR agentury sklízejí plnými hrstmi. Billboardy nejrůznějších velikostí visí už opravdu úplně všude. Rád bych poznal nějakého občana, který si pamatuje, co se mu na nich sděluje. Já si matně vzpomínám, že oranžová strana vyzývá občany, aby zabránili návratu strany modré, modrá strana děkuje – asi za hlasy, ale to není v rychlosti z auta k přečtení. A frekventovaná dáma nechce radar, čert ví proč, když o něm nikdo už půl roku neslyšel. PR agentury jednou na plné obrátky, ale co mají pořád vymýšlet, když jsou volby dvakrát do roka. Vyretušované tváře matně připomínají originály, člověk žasne, kolik filmově krásných lidí u nás míří do parlamentu. Nějaké heslo se k nim přidá, to je úzus, stejně na obsahu nezáleží.

Zajímalo by mne, proč se tak často hledí s despektem na tradiční volební guláš. Dobře, je to populismus doufat ve voličský hlas za kus žvance. Jenže je to také gesto pohostinnosti: Ochutnejte u nás, my vám zatím povíme, co pro vás chystáme. Za tisícovku ho navaříme deset kilo, to nakrmí na padesát lidí. Ať už budou dárce gulášku volit nebo ne, aspoň jejich zažívací trakt je na chvíli v pohodě.Dárce billboardů o nic takového nepečuje, z vyretušovaného nosu nikdo nepoobědvá a za tisícovku se ho pořídí sotva pár čtverečních decimetrů. Pastva pro oko ta počítačová magie také není, když se nad ní rozesmějete, až se za břicho popadáte, jen ohrozíte bezpečnost silničního provozu. Že by tedy pozvedlo vašeho ducha, že někdo chce spravedlivější rozdělení čehosi nebo jistoty pro kohosi? Vždyť kdo by nechtěl, že. Jak to hodlá udělat, to vám tam stejně nenapíše, to byste možná našli ve volebním programu, ale ten vy stejně číst nebudete, rozkošný kandidát si myslí o vaší inteligenci své. Vám stačí heslo a už jste na háku a kroužkujete ho, až se z vás kouří.Omlouvá ho jen to, že je realista. Když zbrojí soupeř, může si on dovolit zůstat s holýma rukama? Když ho volič v té záplavě nezahlédne, nebude si myslet, že zmizel nebo dokonce zchudl? A tak i kníže Karel už visí s výrazem „musíme tam všichni.“

Jako nenapravitelný optimista si však říkám, že se to snad jednou přece jen zlomí. Že se billboardáři konečně uzbrojí. Možná až se volič začne ptát, jak věrohodné jsou sliby stran, že po volbách zabrání rozhazování, když teď rozhazují přímo zběsile. A dají za to marnotratníkům palec dolů, jak jsem to nedávno viděl na nějakém billboardu, už nevím jakém, ale je to jedno, volit ho nebudu.