Nostalgie po guláši za války billboardů
Zajímalo by mne, proč se tak často hledí s despektem na tradiční volební guláš. Dobře, je to populismus doufat ve voličský hlas za kus žvance. Jenže je to také gesto pohostinnosti: Ochutnejte u nás, my vám zatím povíme, co pro vás chystáme. Za tisícovku ho navaříme deset kilo, to nakrmí na padesát lidí. Ať už budou dárce gulášku volit nebo ne, aspoň jejich zažívací trakt je na chvíli v pohodě.Dárce billboardů o nic takového nepečuje, z vyretušovaného nosu nikdo nepoobědvá a za tisícovku se ho pořídí sotva pár čtverečních decimetrů. Pastva pro oko ta počítačová magie také není, když se nad ní rozesmějete, až se za břicho popadáte, jen ohrozíte bezpečnost silničního provozu. Že by tedy pozvedlo vašeho ducha, že někdo chce spravedlivější rozdělení čehosi nebo jistoty pro kohosi? Vždyť kdo by nechtěl, že. Jak to hodlá udělat, to vám tam stejně nenapíše, to byste možná našli ve volebním programu, ale ten vy stejně číst nebudete, rozkošný kandidát si myslí o vaší inteligenci své. Vám stačí heslo a už jste na háku a kroužkujete ho, až se z vás kouří.Omlouvá ho jen to, že je realista. Když zbrojí soupeř, může si on dovolit zůstat s holýma rukama? Když ho volič v té záplavě nezahlédne, nebude si myslet, že zmizel nebo dokonce zchudl? A tak i kníže Karel už visí s výrazem „musíme tam všichni.“
Jako nenapravitelný optimista si však říkám, že se to snad jednou přece jen zlomí. Že se billboardáři konečně uzbrojí. Možná až se volič začne ptát, jak věrohodné jsou sliby stran, že po volbách zabrání rozhazování, když teď rozhazují přímo zběsile. A dají za to marnotratníkům palec dolů, jak jsem to nedávno viděl na nějakém billboardu, už nevím jakém, ale je to jedno, volit ho nebudu.
Karel Tureček
Respekt si na Vysočině zaslouží venkov i města
Když jsem přemýšlel o svém heslu pro letošní volební kampaň a vycházelo mi „Nelhat, nepodvádět, neurážet,“ uvědomoval jsem si, že první dvě slova jsou závažnější než třetí, ale v duchu jsem právě na to třetí slovo kladl největší důraz. Vidím kolem sebe, jak se urážky ujímají, kdo je nepoužívá, je považován za nudného měkotu, pan prezident se svou šikovností urážet dokonce chlubí. Škoda.
Karel Tureček
Co by asi řekl král Jiří?
S prvním návrhem na vytvoření mírového společenství evropských států přišel český král Jiří a koncept mu pomáhal vytvořit italský diplomat Marini. V 15. století na tom nebylo nic divného, hranice byly propustné, vzdělaní lidé se uplatňovali na rozličných dvorech Říše římské. To bychom jako vlastenci měli vědět, vždyť jí čtyři Lucemburkové z českého trůnu nebo z moravské državy i vládli. Jenže státy říše spolu uvnitř co chvíli bojovaly, což se Jiří z Poděbrad o něco později pokusil změnit.
Karel Tureček
Včelařství je srdeční záležitost
Jsem rybář a zemědělec, ale vždycky tu byla jedna oblast, ke které jsem se aktivně nedostal, ale po které jsem pošilhával a hodně toužil: Je to včelařství. Znám několik včelařů a jsou to chlapi, jak se patří, odvážní a zapálení pro úly. Jednou si to zkusím, mám to v plánu, protože na včelách je něco mystického: Mají instinkt pro společenství, dokážou je hierarchizovat a počínají si přitom nesobecky. Znají své role a respektují je, ačkoliv jsou „jen“ hmyz.
Karel Tureček
Na polích Vysočiny chemii nechceme
Tak slibně to vypadalo. Do roku 1989 spotřebovávali zemědělci v České republice na hektar 220 kg průmyslových hnojiv a na konci devadesátých let už to bylo jen necelých 80 kg. Krásný trend: Méně chemie, více přírody, více zdraví, nadějná budoucnost s rozumným využitím tradičních způsobů hospodaření...
Karel Tureček
Co by bylo, kdyby…
Možná spíš, co by nebylo... Kdyby byl prezidentem Karel Schwarzenberg, nedočetli bychom se, že návrh českého prezidenta přesunout ambasádu ČR z Tel Avivu do Jeruzaléma narušuje mírový proces mezi Izraelem a Palestinou a ničí vynaložené úsilí o dosažení dohody. Dokonce i Zemanův premiér v demisi Rusnok připustil, že takový návrh může dočasně zhoršit vztahy ČR s arabskými státy a vláda o něm jednat nehodlá.
Karel Tureček
Vystoupit z Evropské unie? Co nám tak zlého udělala?
Už asi nikoho nepřekvapí, že ať se dnes Václava Klause zeptají novináři na cokoliv, odpoví jim něco ošklivého na adresu Evropské unie. Teď se ho novináři z MFD ptali na volby, ale ty pana Klause nezajímají, zato by chtěl vystoupit z nedemokratické EU. Když kdysi podepisoval jako premiér žádost o přijetí ČR, byla to jiná EU, ta dnešní znamená stejnou nesvobodu jako před rokem 1989. Co je ještě zajímavější: Václav Klaus připouští, že bez EU je jedno, zda bychom se rozhodovali dobře nebo úplně špatně, ale rozhodovali bychom se svobodně.
Karel Tureček
Léto a klíšťata
Tak se zdá, že je léto za námi, za dveřmi vykukuje zima a nemůže se dočkat, až se zeptá, co jsme dělali v létě. Před časem jsem v blogu Malé letní rozjímání odhadoval, že se bude ptát i na to, co jsme dělali v době prázdninových toulek s krajinou se zarostlými potoky, s okraji lesa se spoustou přerostlé trávy a hradbou křovisek. Nikdo tu neseká, pro majitele či nájemce pozemku se ta trocha trávy nevyplatí, zvlášť ve svažitém a zamořeném terénu se s technikou špatně pracuje, raději to nechá tak. V České republice připadá na tyhle pásy kolem lesů a zarostlé louky kolem potoků celkem 701 282 hektarů. To není málo když uvážíme, že celkové výměry zemědělské půdy 4 233 501 hektarů je výměra těch obhospodařovaných 3 532 219 hektarů.
Karel Tureček
Ohlédnutí za kouskem vodácké romantiky
Vyjíždět na vodu pomalu přestává být samotářskou romantikou a stává se masovou zábavou.Loď si lze snadno půjčit a zase ji odevzdat a mnozí toho využívají, na řece toněkdy vypadá jako na rušné silnici. Vydává se tam v České republice každýmrokem na sedm set tisíc lidí a nejsou všichni disciplinovaní. Někteří seposilují v horkých dnech pivem, v těch chladnějších něčím prozahřátí. A – jak známo – alkohol bourá zábrany, člověk si hned připadázkušenější, odvážnější a zručnější, zvlášť když mu společnost dělá slečna, předkterou je třeba se ukázat...A pak najede na jez.
Karel Tureček
Návraty šílené
Pokud mluvím o návratech ke kořenům, myslím tím životodárné tradice, které jsou dnes často opouštěny, většinou ve jménu zisku. Pěstuje se řepka a kukuřice tam, kde způsobuje erozi a kde naši předci pokorně pěstovali méně lukrativní jetel. Tak ano, říkám, vraťme se k větším plochám jetele.
Karel Tureček
A už to zase začíná
Zažil jsem to už tolikrát, že se mi ani nechce vyhlížet do budoucna. Den po vytopení obce všichni s hrůzou sledují boj nešťastných obyvatel se živlem. Dva dny poté se ptají, proč vodohospodáři obec lépe neochránili. Ministerstvo zemědělství vysvětluje, proč se nepodařilo postavit – dejme tomu tzv. teplický poldr. Vlastníci pozemků nereagovali nebo přímo odmítli směnit nebo vykoupit pozemky.
Karel Tureček
Živel utichá, ale…
Povodně doznívají a začínají se bilancovat škody, uklízí se nepořádek a v tisku se začínají na prvních stránkách objevovat jiná témata. Za pár týdnů bude – jako vždycky – pro lidi z nepostižených oblastí vzpomínka na povodně jen zašlým obrázkem. Pro lidi, kteří následky povodní zažili na vlastní kůži, potrvá déle, ale za dva, tři roky, až budou jejich domy svítit novotou a zahrádky se zazelenají, také zapomenou. Lépe řečeno, oni budou tu zlou vzpomínku přímo zahánět, protože naděje je silným životním instinktem. Přece se ta hrůza nemůže vrátit na stejné místo! Může, když rychle zapomeneme, v Troubkách se o tom přesvědčili a byla to lekce pro všechny.
Karel Tureček
Ekologické zemědělství jako šance
Před dvaceti lety se na začínající ekologické zemědělce dívalo jejich okolí jako na podivíny, kteří se z jakéhosi romantismu vracejí do dávných let a odmítají výdobytky moderní doby v podobě chemických postřiků, hnojiv a velkochovů. Málokdo věřil, že je takové počínání uživí.
Karel Tureček
Žádný strach, my se v Evropě nerozpustíme
Vždycky jsme v českých zemích bývali pyšní na svůj smysl pro humor. Tak ho povolejme, budeme ho potřebovat. Než jsme nedávno vstoupili do Evropské unie, ozývalo se od nás naříkání, jak to nejcennější v ní beznadějně rozpustíme: přijdeme o rum, uleželý guláš a tvary včelích úlů...co nám jen zbude? Eurooptimisté tvrdili, že naše originalita je nerozpustitelná.
Karel Tureček
Výlet za vodním hospodářstvím našich předků
Během prázdninových cest se mnoho lidí vydalo do jižních Čech, je to oblíbená tuzemská turistická destinace. Jejich půvab je přitom úzce spojený s rybníky. Když je posuzuji jako vodohospodář, vždycky mám chuť vzdát poctu dávným předkům. Rybníky jsou totiž podobně cennou památkou jako hrady a zámky, ale na rozdíl od většiny z nich dodnes slouží původnímu účelu. Přitom ty nejstarší pocházejí ze čtrnáctého století. Rybníky, tyto umělé vodní nádrže, odvodňovaly nehostinnou a bažinatou jihočeskou krajinu a zároveň přinášely zdroj obživy, protože se v nich chovaly ryby. Inspirace pro budování rybníků k nám přišla z Francie, ale naši rybníkáři ji nepřijali otrocky. Zatímco ve Francii se hráze obkládaly kamenem, naši stavitelé rybníků se naučili používat domácí materiály - haťové a vorové konstrukce.
Karel Tureček
Říznout hlava nehlava?
Moudří předkové nás vybavili příslovím, že máme dvakrát měřit, než jednou řízneme. Měřit by se mělo zvláště pečlivě ve stavu zmatku, protože následky nepromyšlených řezů mohou být věru krvavé.
Karel Tureček
Potřebujeme dialog, ne tresty
Nelze teď našim zemědělcům závidět. V oblastech postižených povodněmi mnohým z nich uhynula domácí zvířata, úroda se očekává nižší a někteří přišli o střechu nad hlavou. A k tomu se ještě rozbíhá diskuse, že právě zemědělci jsou hlavními viníky povodňových škod, protože nešetrným hospodařením a snahou vydělat za každou cenu zbavili půdu retenčních schopností.